Boris Jirků do povědomí širší veřejnosti vstoupil již v polovině osmdesátých let svými knižními ilustracemi, zcela autentickým a neopakovatelným stylem figurálních kreseb ozvláštnělých specifickou optikou a výraznou barevností. Kongeniální výtvarný doprovod a transkripce známých literárních děl významných, zvláště latinskoamerických (G. G. Marquez) a ruských autorů (M. Gorkij, A. Ržeševskij, M. M. Bulgakov, A. Solženicyn, D. Charms, S. Afanasiev), svojí expresivitou a nebývalou schopností tlumočit psychické stavy krajiny duše: pocit odcizení a vědomí absurdit lidského bytí, si vydobyly nejenom pozornost čtenářů, ale i získaly velkou řadu cen a ocenění.
Figurativní charakter se silným existencionálním nábojem má i volná tvorba Borise Jirků: malba a kresba, a v poslední době i jeho sochařské dílo (převážně řezba ve dřevě s následným odlitím do kovu a barevnou polychromií). I zde výrazná expresivita je podtržena specifickou deformací tvarů, významnou roli hraje i zmíněná pestrá barevnost. Pro tuto formu, pitoresknost, mnohdy až absurdnost soch a obrazových příběhů bývá umělcovo dílo přiřazováno ke škole české grotesky, fantasknost postav i dějů, postižení latentních vášní a nervního napětí příběhů, však dokládá i přináležitost k magickému realismu, svými odkazy k mýtům se blíží k imaginativním proudům výtvarného umění.
Tvorba Borise Jirků byla presentována na velké řadě samostatných a kolektivních výstav, její vážnost podtrhuje i vydání několika k ní zaměřených monografií, umělcovo dílo je zastoupeno v četných veřejných a soukromých sbírkách nejenom v ČR, ale i v zahraničí (v Austrálii, Francii, Holandsku, Itálii, Německu, USA, Španělsku, Bolivii, Švýcarsku, Dánsku, Slovensku a Belgii).
Ivo Janoušek
